Mno takže … Jak asi začít …  J

Na životopisy sice moc expert nejsem, ale co, když už tady pár informací mám mít, tak proč nenapsat něco o sobě a mých zatím pár pátků strávených u koní J Ale začnu trochu nudně …

 Jmenuji se Nikola jak jste si už určitě všimli, ale skoro nikdo mi takhle neříká, snad jen když něco provedu :D Docela se mě chytla přezdívka Miki, díky mému bratrovi, který mě , když ještě seděl na nočníku, oslovoval Mikolo :D Takže Mikinka, Miki, Mikča i Nikča mám mnohem radši J Často mě ale někdo nazve Mikišukem, žirafou, troubou nebo dalšími domácími spotřebiči …

Bydlím v menším městečku Dvůr Králové n/L , který se ale poslední dobou nad mé představy zvětšuje a modernizuje … Všelijaká zvířátka ( až na zůrné osminohé havěti nebo slizouny ) jsem měla moc ráda už od dětství, jenže díky tomu že jsem od malinka panelákový člověk jsme si nemohli dovolit nic většího než křečka a rybičky … Ale kolem psů, koček, králíků i některých hospodářských zvířat jsem se motala už jako prtě … Ty menší jako psíci a čičinky se totiž často objevovali u mých babiček a dědečků, kravičky a prasátka zase měli známí … Ale pořád mě to víc a víc táhlo ke koním, ke kterým jsem neměla možnost se jen tak dostat … Když mi bylo asi 7 nebo 8, začly jsme se s mamkou poohlížet po nějakém místečku, kde bych se koním mohla začít věnovat a našly jsme jezdecký oddíl přímo v našem městě … JO Nový Svět byl možná klub ideální, ale v té době já byla úplný zelenáč a asi proto se mi to tam nijak zvlášť nelíbilo už kvůli kolektivu … A koně mi tenkrát přišli hrozně veliký a silný … Ale přeci jen jsem tam pár pěkných vzpomínek nabrala … J Moje první klusání, i když jistě neohrabaný a malinkej skok na nejmenším poníkovi kterého jsem do té doby viděla … Ale tím moje zážitky v tomto oddílu končí …

Protože v té době nic blízko nebylo, nezbylo mi nic jiného než s koníkama počkat … Ale zvířat jsem se nevzdala … V té době začla má veliká zkušenost se psy … Hned vedle Nového Světa se totiž nachází Městský psí útulek, takže jsem koníky vídala aspoň přes ohradu … U psíků jsem celkem byla asi 3-4 roky J Byla to strašně fajn zkušenost a já jsem se konečně něčemu začala věnovat na plno … J Byla jsem skvělá velká parta, pejsků bylo ( bohužel ) vždy dost, ale měli se tam moc dobře … Ale pak začalo být všechno dražší a dražší a my měly s holkama pocit že děláme čím dál míň a víc platíme … a navíc škola začala být těžší a těžší a času bylo míň a míň …

Pak na konci školního roku ( to mi bylo asi 11 ) mi kamarádka řekla že našla super místo u koníků a že tam dostaneme možnost se toho spoustu naučit a měla pravdu. V té době jsem teprve pochopila co je to starat se o koně … a přišlo mi to čím dál víc fajn J Začala jsem chodit do J.O. Bianka tedy do Koňského útulku v nedalekém Žirči … Tam jsem potkala mé první koňské lásky, první kydání, první procházky, cval … Bylo toho někdy až moc :D K mému štěstí tam nebylo moc možností na ježdění, spíš jsme se za odměnu svezly, ale pro mě to bylo lepší, protože jsem nic neuspěchala a nejdřív jsem prozkoumala všechno ze země. Měla jsem ráda všechny koníky co útulkem prošli, od Argenty, Sikinky, Suzy, Asmanila, Amora, Ofelie až po Montyho a Gracii J Moc jsem se tam toho naučila J

Chvíli potom jsem pak „jezdila“ u p. Jakubce v Bílé Třemešné,

ale pak jsem dostala možnost jezdit v jezdeckém klubu Ponycentrum tehdy ještě ve Vlčkovicích … Byla jsem nadšená protože teprve tam jsem začla koňský svět poznávat také ze hřbetu koně … Naučila jsem se tam toho strašně moc … Moje první jízda byla na Lucky, na mě jako na začátečníka byla moc fajn … J od Bruna jsem se probrouzdala až po Alcalu, která mi v té době sedla nejvíc, pak jsem ale poznala Adélku, se kterou jsem toho v Ponycentru prožila nejvíc …

 ( Na Adélce-Dětský den v Choust.Hradišti )   ( A Alcalou na Hubertu ve Chvalkovicích )

Strašně moc jsme si to tam s Terynkou i ostatníma užívali, byla to vždycky skupinová práce a všechno jde líp, když je vás na to víc J Dny letěly a já byla v Ponycentru přes rok … Párkrát když jsme jeli někam ven, zahlédla jsem o pár domků dál dva koníky … Tmavého hnědáka s lysinkou a bělouše … Díky kamarádce která bydlela ve Vlčkovicích jsem se později dozvěděla, že koníky vlastní její strejda a na bělouše schání jezdce … Hrozně mě to tam táhlo … J a tak jsem vzala Terynku a vyrazili jsme se domluvit. O dva dny později jsem už byla nastoupená v jezdeckém a natěšená na toho neznámého koníka ( v té době jsem věděla jen jak se jmenují ) Vešla jsem do stáje a Carmen-Kačenka už na mě koukala z uvaziště … J Byla nádherná …

( Carmen u bývalého majitele )

Už od začátku měla jiskru v oku …

První jízda stála za to … Kačka totiž nedokázala odklusat ani kruh v klusu, za každým nacváláním byla hlava nahoře a zadek do strany, mno a když už běžela tak rychle … Pak jsem se sama sebe ptala jestli by nebylo lepší s tím seknout, ale něco mi říkalo, že to musím aspoň zkusit … A vyplatilo se …

( www.kacenka-web.estranky.cz )

 Za dva měsíce práce na jízdárně jsme udělali veliký pokrok a mohly jsme vyrazit ven … J Mezitím se začla pod sedlo brát i druhá kobylka Barča a jezdili jsme společně …

První vyjížďky ven byly docela hustý, ale postupně to začínalo být celkem v klidu … S Kačenkou jsme si k sobě pomalu nacházeli cestičku a všechno bylo moc fajn J

 Když nám to v některých chvílích nešlo, pustili jsme se do práce ze země, místo ježdění jsme si vyšli na procházku …

Tyhle chvíle byli nejvíc fajn, když člověk vidí jak se kůň dokáže změnit … Na Kačence poté začala jezdit ještě Adelík ( Adéla Hantschová )

 a s Barčou začala pracovat Veunta …

Ale pak začala škola a Verča mohla čím dál méně a tak jsem začala s Barčou pracovat já … Hlavně tedy ze země, protože u Barči co pohyb to škleb, nebo lépe rovnou chňapla zubama … Ale ještě větší pokrok v tomhle směru udělala Bára … Koni, kterému jsme pomalu nemohly přistoupit ani k boku, protože měla přesnou ránu jsme se najednou mohly válet po zádech, běhat kolem ní, chodit na procházky bez vodítka, na vyjížďky bez udidla a do boxu vejít bez toho aniž by nás zuby nevyhnala ven, to byl na půl roku skvělej pokrok … J

Jenže nakonec jsem u koní zůstala jen já, protože holky postupem času neměly čas a začalo být všechno na stejné úrovni …

Kačenku poté začal jezdit znovu její majitel a já byla ráda za to co jsme společně zvládli J A tak jsem začala hledat místo, kde by se mi někdo věnoval, ale ne jezdecká klub v provozními koňmi … Moje představa byla že každý člen bude mít svého přiděleného koníka, že tam nebudu sama jako jsem skončila u Kačky ale že budeme fajn parta, ale zase jsem nechtěla mít přehnané požadavky … Ale nakonec jsem  takové místo našla … Vlastně díky Ladušce Hrabalový, která mi Lucku Weissovou doporučila J

Mno netrvalo dlouho a píšu článek do Členů našeho klubu, máme u koníků fajnovou partu, koníci jsou báječní …

Jsem moc ráda že můžu jezdit u tak fajnových lidiček a na tak skvělý kobylce jako je Atinka J

Dobrá slohovka že?